Univerzální Sedmička zvládla rychlíky i náklady

Elektrizace železnic v Polsku začala v polovině 30. let 20. století ve spolupráci s anglickými firmami. První elektrizovaná trať vedla napříč Varšavou přes nové hlavní nádraží a provoz zahájila 15. prosince 1936. V délce 43 kilometrů byla železnice napájena trakcí 3 kV DC a anglické firmy se podílely i na dodávce prvních lokomotiv a elektrických jednotek. 
Když po druhé světové válce začala obnova polských železnic, obrátila se PKP nejprve na zahraniční dodavatele, kteří vyrobili celé lokomotivy nebo podstatnou část dílů pro jejich finální montáž v Polsku. Poláci však chtěli vyrábět elektrické lokomotivy sami. Navzdory řadě lokomotivek na svém území, včetně podniků převzatých na bývalém německém území, neměli dostatek zkušeností s tímto typem vozidel. 

Na počátku spolupráce s Angličany  
V 50. letech hledali partnera, který by poskytl polským továrnám potřebné know-how, technologie a předal zkušenosti s výrobou elektrických lokomotiv. Nejprve se v roce 1956 obrátili na rakouské a švýcarské firmy, které měly dlouholeté zkušenosti s vývojem a výrobou elektrických vozidel. Licenční ujednání se švýcarskými firmami měla například československá lokomotivka Škoda v Plzni a na jejich základě vyrobila lokomotivy řady E 499.0. Požadavky zahraničních partnerů však byly neúměrné polským možnostem.  
V roce 1959 se však podařilo domluvit licenční úmluvu s britskými firmami, jejímž předmětem byla zařízení pro elektrický provoz včetně licenční výroby 2 000 tun měděného trolejového drátu pro elektrizaci více než 2 000 kilometrů kolejí a také pořízení dvaceti lokomotiv řady EU 06. Jejich dodavateli se staly společnosti English Electric a Vulcan Foundry. 
Polské lokomotivy jsou po mechanické části podobné strojům Class 83 Britských železnic vyráběným ve stejné době. Za tímto původem lze hledat pro naše končiny neobvyklý vzhled lokomotiv s trojicí čelních oken, který působí docela archaicky. 
EU 06 byla konstruována pro vozbu rychlíků o hmotnosti až 650 tun rychlostí 125 km/h a nákladních vlaků o hmotnosti až 2 000 tun rychlostí 70 km/h na rovině. Ve dvojici mohly dopravovat vlak o hmotnosti až 3 600 tun. Jejich maximální rychlost byla 125 km/h, výkon 2 000 kW a tažná síla 280 kN. Byly opatřeny čtveřicí motorů EE541 a měly upořádání náprav B0‘B0‘. Délka přes nárazníky byla 15 915 mm, rozvor měly 8 550 mm a kola o průměru 1 250 mm. Používaly převodovku typu Alstom. Hmotnost byla 80 tun. 
První lokomotiva přišla do Polska začátkem roku 1962 a po zkouškách zamířila do depa Krakov Prokocim a za ní všechny ostatní. V provozu vydržely do roku 2013. Dostaly přezdívku Angličan nebo podle řady Šestka. 

Polská produkce z Pafawagu 
Sériovou produkcí v Polsku byla pověřena továrna Pafawag v Poznani. Tato firma vznikla v roce 1833 a postupně se z ní vyvinul jeden z největších evropských producentů železničních vozidel se značkou Linke-Hofmann-Werke. Během 2. světové války byla továrna těžce poškozena a po jejím skončení ji kvůli posunutí hranice na Odru získali Poláci. 
Pafawag se pokusil vyrobit své první elektrické lokomotivy EP 02 v 50. letech, ale konstrukce nebyla příliš úspěšná. Navíc mnoho komponentů pocházelo ze zahraničí, hlavně z Anglie. Nakonec vyrobili jen osm kusů. 
Ale díky těmto pokusům byl Pafawag připraven na produkci lokomotiv podle licenční dokumentace, která začala v roce 1963 výrobním typem E4. Prototyp opustil výrobní haly v prosinci 1964 a jeho zkoušky začaly na tratích PKP na jaře následujícího roku. Výroba se však rozjížděla velmi pomalu. V roce 1966 byly vyrobeny jen čtyři stroje a o rok později jich bylo 16. Až potom se rozjela sériová výroba naplno a do roku 1974 vzniklo 240 lokomotiv.  
Ty byly až na drobné změny identické s původními Angličany včetně rozměrů a tvarů skříně nebo parametrů trakční výzbroje s motory EE 541. Motory pro napětí 1 500 V byly zapojeny v podvozku do série. Odporová regulace měla 28 jízdních stupňů při sériovém zapojení motorů, 15 jízdních stupňů v sérioparalelním zapojení a šest jízdních stupňů se zeslabeným buzením motorů. Lokomotivy mají dvoučlenné řízení. 

Matka pro další typy 
Výrobu EU 07 v Poznani ukončila produkce nákladních lokomotiv výrobního typu 201E u PKP označených jako ET 22. Polské železnice trpěly v 60. letech nedostatkem silných nákladních lokomotiv, proto se Ústřední konstrukční kancelář kolejových vozidel zaměřila na vývoj šestinápravové lokomotivy, která byla v maximální míře unifikována s EU 07. Počítalo se s využitím elektrické části, například tlapových motorů EE541 a pomocných pohonů. Dva prototypy byly dokončené v závěru roku 1969 a po zkouškách byla v roce 1971 vyrobena desetikusová předsérie. 
ET 22 má výkon 3 000 kW, tažnou sílu až 411 kN, maximální rychlost 125 km/h a hmotnost 120 tun. Dva třínápravové podvozky mají uspořádání C0‘C0‘. Jedna lokomotiva může na rovině dopravit vlak o hmotnosti 3 150 tun rychlostí 70 km/h a vlak o hmotnosti 2 700 tun rychlostí 80 km/h. Od 70. let produkoval Pafawag kolem 90 lokomotiv ročně a do roku 1989 dodal PKP 1 184 strojů a v exportní verzi pro Maroko dalších 23. 
Dalším odvozeným typem byla EP 08. Pafawag ji označil 4Ea nebo také 102E. Její vznik je spojený se záměrem zvyšovat rychlost na PKP. V letech 1972 až 1976 bylo vyrobeno jen 15 lokomotiv, které měly upravený převodový poměr a byly místo kluzných ložisek vybaveny valivými. Uvažovalo se pro ně s rychlostí 160 km/h, ale kvůli velké míře opotřebení a nedobrým chodovým vlastnostem byla omezena na 140 km/h. 
Valivá ložiska se dovážela za nedostatkové valuty, a tak se plánovaná výroba stokusové série neuskutečnila. Nakonec bylo několik lokomotiv dokonce upraveno na řadu EU 07. Zbývající využívá PKP Intercity a jsou deponovány ve Varšavě Olszynce Grochowske. 
Třetí typ odvozený  od EU 07 vyráběla továrna H. Ciegelski v Poznani (HCP) pod typovým označením 203E v letech 1977 až 1983. Šlo o dvoučlánkovou lokomotivu s přiléhavou přezdívkou Jezevčík a s řadou ET 41. Určená byla pro těžké uhelné vlaky ze slezských revírů do polských přístavů. Vyšla z řady EU 07 a ET 22, ale díky dvěma dílům měla uspořádání náprav B0‘B0‘+B0‘B0‘, výkon 4 000 kW, tažnou sílu 560 kN a maximální rychlost 125 km/h. Má i podobnou skříň jako EU 07, ale podvozky a rám jsou zesílené. Ten je připravený na instalaci automatického spřáhla, a proto také zhruba o 30 centimetrů delší. Mohou dopravit nákladní vlak o hmotnosti 4 000 tun rychlostí 70 km/h a teoreticky mohou dopravit dokonce vlak o hmotnosti 5 000 tun. HCP vyrobilo 200 lokomotiv a v roce 1983 na ně navázala další výroba „sedmiček“ výrobního označení 303E HCP. 

Jednou tolik lokomotiv 
Pafawag stále chrlil řadu ET 22, a tak se další produkce univerzálních strojů EU 07 ujala firma HCP a vydržela s ní do roku 1992. Za 10 let dodala PKP 242 lokomotiv. HCP vyšel z řady ET 41, odvozené z EU 07, a tak nebyl přechod na nový výrobní program náročný. 
EU 07 z HCP mají zhruba o 30 centimetrů delší rám podle nákladních lokomotiv. Zpevněna je také skříň, která je samonosná, s několika prolisy, na rozdíl od staršího hladkého provedení. Hmotnost lokomotiv stoupla zhruba o 3,5 tuny. K dalším změnám došlo v elektrické a pneumatické výbavě, proto nelze do vícečlenného řízení zapojit stroje výrobních typů 4E Pafawag a 303 E HCP. Naopak se nezměnila v té době již zastaralá odporová regulace. Například ČSD převzaly prototypy ES 499.1 s tyristorovou pulzní regulací v roce 1981 a sériové stroje byly vyráběny od roku 1984. 
Od druhé poloviny 90. let 20. století začaly na řadě EU 07 různé modernizace a úpravy. U desítek strojů došlo ke změně převodového poměru v pohonu, což snížilo zatížení motorů při minimální změně parametrů. Lokomotivy byly přeznačeny na EP 07. Probíhaly i další úpravy, při kterých byly dosazeny klimatizace stanoviště strojvedoucího, provedeny úpravy kabin, ovládacích prvků a čelních světel. U několika strojů se uskutečnily i kompletní modernizace zahrnující moderní řídicí prvky s IGBT tyristory a asynchronními motory. Tyto lokomotivy mají zvýšenou rychlost na 160 km/h a výkon na 3 200 kW. Navzdory jejich stáří a aktuální objednávce nových lokomotiv a elektrických jednotek v Polsku se s řadou EU/EP 07 budeme určitě ještě mnoho let potkávat.